Originální
název: Sharp objects
Překlad: Ludmila
Hanzlíková
Nakladatelství:
Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 272
Ospalé
missourijské maloměsto Wind Gap ožívá v důsledku vražd nevinných holčiček,
kterým vrah vždy vytrhá téměř všechny zuby. Proč to dělá a kdo za vším vlastně
stojí, přijíždí zjistit mladá reportérka Camille Preakerová, pro kterou je to
příležitost proslavit nejen sebe, ale také neznámé noviny, do nichž píše.
Camille však netuší, že v ní její rodný Wind Gap vyvolá dlouhá léta
potlačované vzpomínky a dávná tajemství vyplují spolu s postupujícím
vyšetřováním na povrch.
Musím se
přiznat, že je tomu už hrozně dlouho, co jsem četla Zmizelou, která mě naprosto
uchvátila, a proto jsem se rozhodla, že nadešla ta pravá chvíle pro další
s Gillianiných knih. Rozhodla jsem se pro debut Ostré předměty, které
v mé poličce čekaly na přečtení už neskutečně dlouho a navíc mě tak
nalákala anotace, že jsem se zkrátka nemohla dočkat.
Hned
v úvodu musím uznat, že Flynnová má styl a hlavně – má nápad. Už po dvou
jejích knihách mohu říct, že její romány jsou neotřelé, originální a dokáží
šokovat. O to víc, že jde právě o ženu, která má knihy na svědomí. Autorka má
podle mého všechno do detailu promyšlené a každá věta dává smysl, Flynnová
nepotřebuje tuctové vycpávky, nepotřebuje vám všechno dopodrobna vysvětlovat.
Příběh prostě tak nějak přirozeně plyne, aniž by byl zbytečně vyplňován nějakou
vatou.
U Ostrých předmětů
u mě však nastal jeden zásadní problém – celou zápletku jsem odhadla zhruba
v polovině. Chápu tudíž, že pro někoho, koho to třeba nenapadlo, se celá
kniha může jevit šokující a dotyčný netrpělivě obrací stránky, aby už se
dozvěděl, jak to celé sakra je. Toto nutkání u mě však bohužel odpadlo. Kniha
se četla dobře, to ano, tempo je dost svižné, ale když zkrátka tušíte, jak to
asi je, nevyvolá ve vás příběh takový ten správný wau efekt. Na konci jsem si
zkrátka jen potvrdila své domněnky a kniha ve mně bohužel nedokázala vzbudit
větší emoce. Na rozdíl od Zmizelé, nemám potřebu se k Ostrým předmětům
v budoucnu vracet.
Jak už jsme u
Flynnové zvyklí, hlavní hrdinové jsou prototypy nesympatičnosti (svým způsobem)
– samozřejmě, že má každý za sebou určitou minulost, která dané chování
podněcuje. To je podle mého dosti osvěžující. Kladní hlavní hrdinové jsou přece
téměř všude, a proto je zajímavé sledovat, že ne každý musí být nutně dokonalý.
A hlavně také, co ho k té nedokonalosti vede.
Celkově tedy
knihu hodnotím průměrnými 3/5. Na debut jde o dobrý počin, jenže pokud
odhalíte, jak se věci mají, vytratí se ten šok, který je u této knihy asi
stěžejní. Taky atmosféra není ještě tak úplně dotažená, jako třeba právě ve
Zmizelé. Zkrátka to celé není tak napínavé, tak doladěné…O to víc jsem ráda (za
sebe i za Flynnovou), že za ty roky psaní tolik spisovatelsky dorostla. Ta
ženská má skvělé nápady, doufám tedy, že se od ní v budoucnu ještě něčeho
dočkáme. Na mě na poličce čekají ještě Temné kouty, takže pokud jste je četli,
určitě budu ráda, pokud mi dáte vědět, jak se Vám líbily. Nezapomeňte se taky
vyjádřit k Ostrým předmětům a Zmizelé, budu se těšit!
