čtvrtek 5. ledna 2017

RC | I viděl Bůh, že je to špatné - Otto Weiss

Bůh na sebe vezme lidskou podobu a vypraví se do Terezína, aby se na vlastní oči přesvědčil, jaká tam panuje situace. Při prohlídce pocítí nejistotu, úzkost, strach, ale hlavně se setká s nevírou lidí. Novelu I viděl bůh, že je to špatné sepsal Otto Weiss v roce 1943 v terezínském koncentračním táboře, ilustracemi ji opatřila jeho dcera Helga a knihu pak společně věnovali Ottově manželce (Helžině matce) Ireně. Brzy poté byl autor zařazen do transportu do Osvětimi, ze kterého se už nevrátil.


Už mnohokrát jsem tady na blogu zmiňovala, že příliš nevyhledávám válečné romány. Jsem v tomto ohledu děsný strašpytel a tak úplně nemám žaludek na to číst, co hrozného se lidem v minulosti dělo. U novely I viděl Bůh, že je to špatné jsem se ale rozhodla učinit výjimku a to zejména proto, že kniha je tak překrásně zpracovaná, že je jí opravdu těžké odolat.

Příběh Boha, jenž na sebe vezme lidskou podobu, se odehrává na velmi malém prostoru. Velice mě zaujalo, jak autor nastínil fungování věcí tam nahoře (v nebi). Bůh totiž sám nemá dost času se o vše starat, proto za něj práci vykonávají jacísi „nebeští starší“, kterým on pouze udílí rozkazy a rady, tudíž mu nedochází závažnost celé válečné situace. Když se proto rozhodne vypravit do terezínského koncentračního tábora, nevychází z údivu. Naprosto nechápe, že jedni musí tolik trpět, aby se druzí mohli mít tak dobře. Chová se velice naivně a postupně odkrývá krutou pravdu.


Bůh se v Terezíně vydává za Arona Gottesmanna z Himmelblau, což je nádherná slovní hříčka, protože ve volném překladu to znamená něco jako „Aron Pánbůh z modrého nebe“. Jak už jsem psala, je naivní, důvěřivý a pravdu odhaluje postupně. S politováním také zjišťuje, že ve své pozemské podobě není schopen do dění v Terezíně nijak zasáhnout. Zkrátka trpí spolu s ostatními. Další důležitou postavou příběhu je Vítězslav Taussig, díky kterému se vlastně Bůh do Terezína vypraví. Je to muž vysokých morálních hodnot, pozitivně smýšlející, který vždy rád pomůže. Kontrast pak tvoří méně významné postavičky, díky nimž Aron Gottesmann pocítí nejednu křivdu.


Novela je psána poměrně poeticky, přestože popisuje závažné a místy velmi kruté skutečnosti. Odhaluje lživost nacististické propagandy i zvěrstva, která se v Terezíně odehrála. Díky tomu má samozřejmě i značný historický význam, přežila totiž válku díky Helžině strýci, který ji zazdil v Magdeburských kasárnách. Její nedílnou součástí jsou i kresby Ottovy dcery. Té bylo v době vzniku díla pouhých 13 let. Právě kresby myslím činí z díla něco více, jsou poměrně jednoduché, přesto však mladičká autorka dokázala skvěle zachytit útrapy každodenního života a v tvářích nakreslených postav se zračí bída. Na úplném konci knihy pak nalezneme slovníček německých pojmů, kterých je v textu docela dost, protože v terezínském ghettu byla v té době úředním jazykem němčina. Nechybí ani doslov Helgy Weissové a několik rodinných fotografií.

I viděl Bůh, že je to špatné je novela, která si stoprocentně zaslouží pozornost. I přesto, že je krátká, je velmi výmluvná. Ocení ji milovníci válečné literatury, ale i lidé, kteří se těmto tématům vyhýbají. Z grafického hlediska je zvládnutá opravdu na výbornou a dostává ode mě 4/5, ale žádnou konkrétní výtku, tedy ani důvod, proč jsem tu hvězdičku ubrala, nemám. Hodnocení je tentokrát čistě subjektivní.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji tímto mockrát nakladatelství Jota.


Četli jste knihu? Máte rádi válečná témata? Doporučíte mi něco z tohoto období, aby to bylo vhodné pro člověka, který válečné knihy nemusí? (Jo a Zlodějku knih už jsem četla ). Předem mockrát děkuji za komentáře, tipy a hlavně čas, který jste věnovali čtení recenze. ♥

Ilustrace: Helga Weissová
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2016
Počet stran: 112

9 komentářů:

  1. Taky se mi moc líbilo originální zpracování :) Moc pěkná recenze, Hani :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šári, mockrát díky za pochvalu. K přečtení mě kromě skvělého zpracování nalákala hlavně tvoje recenze :)

      Vymazat
    2. Hani, tak to jsem moc ráda :)

      Vymazat
  2. Hani, recenze je opět bezvadná a máš to dnes skvěle nafocené. Já knihy s tematikou druhé světové války můžu, takže mě mrzí, že jsem se k téhle zatím nedostala. Díky Tvojí recenzi to určitě napravím. Díky moc a přeji krásný večer!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Kristýnko ♥ Budu ráda, když se do knihy v budoucnu pustíš a podělíš se s námi o svůj názor :)
      Měj se krásně

      Vymazat
  3. Tedy, o této knížce slyším poprvé, ale zní hodně zajímavě, takže díky za tip! Osobně o druhé světové čtu spíš literaturu faktu, ale tady bych určitě udělala výjimku :) Jinak dost se mi v poslední době líbilo Krycí jméno Verity.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem ti rozšířila obzory :) Já zase díky za tip na Verity, kterou mi doporučovala už spousta lidí a já furt ne a ne se do ní pustit, musím to napravit :)
      Měj se krásně

      Vymazat
  4. Zpracování knížky se mi velice líbí, určitě ji zařazuji na svůj seznam, jak už jistě víš, mám velice ráda skutečné příběhy a když jsou k tomu ještě i autentické kresby, je to pro mě zkrátka poklad. Takže moc děkuji za další skvělý tip! Obecně válečné knihy nevyhledávám, ale něco málo jsem přeci jen přečetla, např. Deník Anny Frankové a je to jedna z mála knih, ke které bych se ještě jednou ráda vrátila. Krásné dny , Hani :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, tahle se ti bude určitě líbit, navíc je vážně kraťounká, takže ji určitě zvládneš i ve svém nabitém programu :) Za doporučení na Deník moc děkuji, to je přesna jedna z knih, u kterých se stydím, že jsem je ještě nečetla...
      Měj se krásně, Zdeni ♥

      Vymazat